Příběh Medully nezačal ze dne na den. Její zakladatel Martin Čapek měl už dlouhou dobu chuť využít své znalosti technologie Kinect smysluplným způsobem v praxi. Přitahovala ho představa, že by snímání pohybu nemuselo sloužit jen jako technická zajímavost, ale mohlo by pomáhat vytvářet aktivity, které budou pro člověka přirozené, zábavné a zároveň užitečné.
Na začátku se jeho úvahy přirozeně stáčely směrem k dětem. Právě tam se nabízelo propojení pohybu, hry a jednoduché interakce jako něco velmi blízkého. Zásadní obrat ale přišel ve chvíli, kdy Martinova maminka, která je ředitelkou jednoho z domovů pro seniory, položila jednoduchou otázku: „A proč to neděláš pro seniory?“ V tu chvíli se otevřel úplně nový směr.
Najednou bylo zřejmé, že technologie založená na přirozeném pohybu může mít velký význam i v prostředí sociálních služeb, kde se každý den řeší aktivizace, motivace klientů i hledání cest, jak zapojit i ty, pro které jsou běžné formy cvičení nebo her méně dostupné. A právě tehdy se začala rodit Medulla v podobě, jak ji známe dnes.
Následovalo přibližně šest měsíců testování a postupného ladění celé technologie. Medulla nevznikala od stolu ani jako hotový koncept, který by se teprve následně snažil zapadnout do praxe. Naopak se vyvíjela přímo na základě reálné zpětné vazby z domovů pro seniory a dalších zařízení. Jedno zařízení si přálo pexeso, jiné chtělo plácání much, jinde zaznívaly další podněty podle toho, co klienty bavilo, co bylo srozumitelné a co se dalo dobře využít v každodenním provozu.
Právě tato fáze byla pro Medullu klíčová. Ukázala totiž, že smysluplná technologie nevzniká jen na základě nápadu, ale hlavně díky pozornému naslouchání lidem, kteří ji budou skutečně používat. Každé testování, každý podnět a každá reakce pomáhaly formovat aktivity tak, aby byly přirozené, dostupné a zároveň radostné.
Silným potvrzením celého směru bylo i testování v rodině. Martinův děda, který měl rád karetní hry a solitaire, si vyzkoušel ovládat svou oblíbenou hru pohybem ruky místo myši. A právě v takových chvílích se naplno ukázalo, co je pro Medullu podstatné: když se propojí známá a oblíbená činnost s pohybem, aktivizace přestává působit jako povinnost. Stává se přirozenou součástí něčeho, co člověka baví a do čeho se chce zapojit.
Tak postupně vznikla Medulla. Název odkazuje na pojem medulla oblongata, tedy prodlouženou míchu, a symbolicky připomíná propojení pohybu, vnímání a reakce. Dnes Medulla stojí na jednoduché, ale silné myšlence: technologie má smysl tehdy, když pomáhá lidem. V tomto případě tím, že do domovů pro seniory a dalších sociálních služeb přináší více pohybu, zapojení, radosti a aktivit, které vyrůstají z reálných potřeb praxe.
